Budu se tvářit jako zkušenej gangsta a něco vám poradím. Piště ty nabídky pořádně!
Parkrát jsem na webtrhu poptával nějakou práci a z došlých nabídek jsem se docela hodně poučil pro příští odpovídání na poptávky ostatních. Vždycky jsem myslel, že nejdůležitější jsou reference, ale došel jsem k názoru, že to tak asi úplně nebude. Posledně jsem potřeboval sehnat nějakého programátora a příšlo mi docela hodně odpovědí. Jenže spoustu jsem musel z různých důvodů hned zavrhnout.
Tak jsme zase jednou seděli v našem oblíbeným podzemním pajzlu na tradičním nedělním dýchánku, už jen ve třech. Spíš jsme po sobě ospale koukali, než že bysme se o něčem bavili. A pak přišel kdosi, že jestli si nemůže přisednout, protože se nudí.
Vstát dřív než všichni ostatní a projít se za svítání mrtvým předměstím. Místo školy nasednout do auta a táhnout se na druhý konec republiky. Rozespalí, ale nadšení se vysmát davům německých metrosexuálů. Místo očí objektiv a vnímání světa v záběrech…
Když se tak válim a nemůžu usnout, přemýšlím o tom, jak kamarádka říkala, že ať píšu. No jo, jenže… O prázdninách jsem měl spoustu času, spoustu zážitků a byl jsem vedle z toho, že je nemám kam sepsat. A teď – když už přes dva měsíce mám tu možnost, nevyužívám ji. Protože není o čem psát. Že každej den chodim do školy, o víkendech střídavě pařim a sportuju, jezdím na filmový dýchánky a vymýšlím, kde vydělat další peníze. Připadá mi, že to buď nikoho nezajímá a nebo že je to moc osobní. A když už mě třeba i napadne, čím bych mohl zabít Vaši nudu, nemám na to čas.
Je to sice dost závadějící titulek, ale co… Možná bych se mohl považovat za internetového podnikatele už dříve, ale grafické práce nepovažuju za internetové obchodování – hlavně proto, že se na nich dá vydělat i bez internetu.
Porovnávat dvě alba by asi bylo totální barbarství, takže to napíšu spíš formou dvojrecenze… Kdysi jsem hiphop poslouchal docela hodně, respektive jsem neposlouchal nic jiného. Tím obdobím si asi v pubertě prošel kdekdo… Teď už jsem se sice přeorientoval, ale rád si občas zase něco nového poslechnu. Takže jsem ke konci prázdnin koupil album Vladimíra 518 – Gorila Vs. Architekt a zároveň Interview od Pio Squad.
Proboha co to je za bordel? No nic, skočím si aspoň na záchod. Vylezl jsem z postele. Přes koberec mi do bosých nohou prošel nepříjemný chlad, až mi z toho přeběhl mráz po zádech – a ani jsem nevěděl jestli se třesu zimou nebo strachem. Ty hlasy ozvýající se na chodbě mi připadaly teď v noci dost podezřelé. Už ani nevím jak jsem se dotápal ke dveřím, jistě ale vím, že ostré světlo z chodby mě bolestivě bodlo do očí. Než jsem se stačil zorientovat, šel jsem už směrem ke schodům a ty dvě hádající se osoby nechal bez povšimnutí za sebou. Otupěním jsem ani nezaregistroval, o čem se vlastně baví. Byl jsem rád, že si vidím pod nohy.
Tak konečně nastala ta chvíle. Celé prázdniny jsem překypoval nápady různých úvah, článků, hodnocení, ale nezbylo mi nic jiného než je zapomenout – neměl jsem je totiž kam dát. Chudinky. Nejsem ale ani natolik výkonný, ani natolik sobecký, abych si zakládal svůj vlastní blog. Proto tenhle zápisník nebudu psát sám. Je sice na „mé“ doméně spojený s mým portfoliem, ale sehnal jsem pár známých, kteří se snad budou také podílet na jeho rozvoji. Zatím je nebudu představovat, protože si nejsem jistý účastí některých z nich a hlavně možná ještě pár autorů přibyde. O čem budeme psát, teď bohužel nemůžu určit. Něco málo snad napoví rozdělení rubrik, ale já sám nevím, co mě kdy napadne a mluvit za ostatní si už vůbec netroufám.
Tak doufám, že se Vám tady bude líbit.
